Tento film měl premiéru na festivalu v Torontu už v roce 2019, premiéru v kinech v roce 2020 a tak se stalo, že se ucházel o Oscary až v roce 2021.
Název a plakát filmu může evokovat, že se jedná o hudební film a ještě navíc o metalu. Avšak nenechme se zmást, realita je taková, že metal se tam objeví snad jen v prvních pár minutách, jinak to hudební film prakticky vůbec není a tím pádem by se název filmu měl překládat spíš jako „Zvuk kovu“.
Docela ironický název, protože příběh je o bubeníkovi, kterému prasknou ušní bubínky a on se musí naučit žít v tichu. Není to pro něj jednoduché a my můžeme sledovat, jak si zvyká na situace a vypořádává se s nimi.
Tvůrci si ve filmu krásně hrají se zvukem, slyšíme věci, jak doopravdy znějí nebo je slyšíme tlumeně či deformovaně podle toho, jak je slyší hlavní protagonista nebo třeba „slyšíme“ jen ticho.
Z tohoto důvodu ne nadarmo film získal ze 6 nominací 2 Oscary za zvuk a střih.
Velmi slušný film, jeden z těch lepších z letošní nabídky.