Dámy a pánové, Trojúhelník smutku byl pro mě osobně jedním z nejočekávanějších filmů roku 2022. Dost často to bývá tak, že velká očekávání nakonec způsobují velká zklamání. Tady musím ale zkonstatovat, že tomu tak rozhodně nebylo. Tento film dostál svého očekávání a dost možná jej i předčil, což se zas moc často nestává. Tak, jako jsem se na tento film těšil, mě stejně tak ani v nejmenším nezklamal. S čistým svědomím můžu říct, že tento je jeden z nejlepších filmů roku 2022.
Jsem typ člověka, který miluje černý humor, sarkasmus a provokativní a urýpané vtipy. Zároveň mám rád tyto typy filmů, které jsou v základu dramatem a současně jsou nahláškované takovým způsobem, že se s filmu stane rovněž i černá, satirická komedie, která si tropí srandu s úplně každého, na nikom nenechá nit suchou a hlavně se nebojí provokovat. Protože tento snímek je přesně tohoto našlapaný k prasknutí.
Film se dělí na tři části. První část nazvaná „Carl & Yaya“ se věnuje dvěma hlavním protagonistům celého filmu. Už tato první část dává tušit, že nás čeká něco nevídaného a hlavně nepředvídatelného. Pro mě osobně je nezapomenutelná hned jejich první společná scéna, jejich společná konverzace v restauraci, kdy dojde na placení účtu. Tomuhle já říkám mistrovské vygradování dialogu a slušné brnkání na pomyslnou strunu tenze. Už na tuto geniálně vygradovanou scénu jsem hleděl s otevřenou pusou a zamiloval jsem se do této scény, která ale navíc má ještě pokračování krátce v autě a vyvrcholí ve výtahu.
Celým snímkem se táhne základní společenská a zároveň společensky velmi ožehavá témata a sice peníze, moc a rovnost. Ať už rovnost mezi muži a ženami nebo rovnost respektive (ne)rovnost v rovině obecné společenské. V tomto duchu se táhne i druhá část, která se jmenuje „Jachta“. Název nám rovnou říká, na jakém místě se děj bude odehrávat a co se týká témat, tak se pokračuje ve stejném duchu. Přibudou zde navíc další komické postavičky, kdy za zmínku určitě nejvíce stojí kapitán lodi, který je věčně na šrot a kterého skvěle ztvárnil Woody Harrelson. A hlavně, události začínají nabírat absurdní až bizarní spád a odehraje se tady scéna, kterou jen tak nikde neuvidíte a u které se buď budete smát takovým způsobem, že vás bude bolet bránice a nebo na ni budete hledět s nevěřícným pohledem a otevřenou pusou. V každém případě je tato scéna největším highlightem celého filmu a z paměti ji rozhodně nevymažete.
Ruben Östlund zobrazuje postavy jako typicky stereotypní charaktery. Stereotypní model, stereotypní influencerka, stereotypní Američan, stereotypní Rus. Nicméně do všech střílí stejně ostrými náboji. Například u posledních dvou jmenovaných je velmi zábavné sledovat, jak ze stereotypně vyobrazeného charakteru Rusa udělal svobodného kapitalistu a ze stereotypně vyobrazeného Američana kovaného komunistu. A oba dva si náramně rozuměli. Možná díky tomu množství společně vypitého alkoholu. Zkrátka společenská satira par excellence.
Třetí část se odehrává na ostrově, stejným slovem je tato poslední část i nazvána. Bizár a absurdnost událostí a celé situace pokračuje i na ostrově. Ti, kteří na jachtě něco znamenali a byli „někým“ jsou na ostrově naprosto dezorientovaní a ztracení a stává se z nich „nikdo“. Naopak ti, kteří na jachtě například umývali a čistili záchody nebo uklízeli nepořádek po cestujících se na ostrově stávají „někým“, přebírají hlavní otěže, protože si v praktických situacích umí poradit.
Je úsměvné až vtipné tyto postavičky v konkrétních situacích pozorovat. Ruben Östlund natočil netradiční sondu do společenské (ne)rovnosti, která opravdu baví každou minutou. Ačkoliv se v rámci Oscarů nezadařilo, jelikož ze třech nominací film neproměnil ani jednu, budu tento film doporučovat všemi dvaceti, protože ještě jednou – Trojúhelník smutku je jeden z nejlepších filmů, co za rok 2022 vznikl.