Na začátku jsem si říkal, že článek o tomto filmu napíšu rychle, ať ho mám rychle za sebou, protože snímek stojí docela za hovno, ale pak jsem si zároveň uvědomil, že ať už je film geniální nebo na hovno, trvá mi to napsat stejně tak dlouho bez ohledu na kvalitu filmu. Nicméně tady opravdu platí, že se mi o tomto filmu nechce moc psát.
Women Talking patří mezi ty filmy, které jsou na Oscarech v hlavní kategorii tzv. do počtu. Jinými slovy úplně zbytečně a vlastně by tam ani neměly být. Nemluvě o tom, že si ani nemyslím, že by na Oscarech hlavní kategorie měla dosahovat počtu kolem deseti nominovaných filmů. Pak se na některé filmy člověk vyloženě „musí“ podívat, aby si splnil onu „povinnost“ podívat se na všechny nominované filmy z hlavní kategorie a pak se stane, že musí kroutit hlavou nad tím, z jakého důvodu se takováto nuda dostane do hlavní kategorie, kde má dokonce to privilegium usilovat o získání Oscara.
No nic, nastíníme si trošku, o čem film je. Film je tedy v prvé řadě natočen podle knižní předlohy Miriam Toews a příběh má být o izolované náboženské komunitě žen, ve které docházelo ze strany mužů k sexuálnímu zneužívání a tyto ženy se rozhodují, zdali mužům odpustí, budou proti nim bojovat anebo komunitu zcela opustí. A toto téma, tento námět je tím největším a zároveň jediným pozitivem celého filmu.
Jediná věc, která se ve filmu děje, je to, že ženy se společně scházejí na porady ve vrchní části jakési stodoly nebo seníku, který je umístěn v jejich osadě a nedělají nic jiného, než že se různě dohadují, překřikují, brečí a vyčítají si věci. A zápis z jejich porady sepisuje jediný muž v komunitě žen, se kterým se dokáží bavit a který je nechce znásilnit, ale který je vykreslen jako totální jouda. Tohle sledujete v podstatě celý film, ale ve výsledku hovno, hovno, slavný soude. Ještě jsem si tak říkal, že by můj pocit mohla aspoň nepatrně zachránit nějaká brutální explicitní znásilňovací scéna, ale kdepak, tady se opravdu jen kecá na seně.
Když jsem viděl, jaká slavná herecká sestava se ve filmu nachází, jaká věhlasná jména hereček, tak by se člověk i těšil. Těšil jsem se na Frances McDormand, ta se tam však objeví odhadem ve dvou scénách a celkově řekne sotva 3 věty. Nicméně i přesto musím ocenit za herecké představení Claire Foy, Jessie Buckley nebo třeba Rooney Maru, které byly skvělé. Ale i přes skvělé herecké představení jmenovaných žen se mi po herecké stránce paradoxně nejvíce líbil v podstatě jediný muž ve filmu – Ben Whishaw, který ztvárňoval právě onoho joudu.
Co se Oscarů samotných týká, vyjma nominace v kategorii nejlepší film si ještě tento film vysloužil nominaci v kategorii nejlepší adaptovaný scénář a s ohledem na tak silné téma si v této kategorii toho jednoho zlatého Oscara nakonec odnesl. Mé celkové resumé bude následující. Máte film se silným námětem, který sice celkově stojí za hovno, který bych navíc do Oscarů absolutně nazahrnoval a i přesto vám to stačí na to, abyste si vysloužili jednoho Oscara. Hodně silné téma filmu jako takové, ale zato hodně slabý film celkově. Neodporúčam.