V prvé řadě chci říct, že je třeba smeknout nad skvěle zvládnutým marketingem tohoto dokumentu. Na tento dokument mě tvůrci společně s médii pomalu připravovali snad už v průběhu roku 2019. Masírovali mě reklamou natolik, že bych se na tento dokument musel podívat i kdybych nechtěl. Což vůbec neříkám v negativním slova smyslu, protože téma sexuálních predátorů na internetu je velmi důležité a velmi závažné téma. Jen tím říkám, že reklamu měli zmáknutou fakt skvěle, protože pokud se o tomto filmu dozvěděl i můj kamarád, který se o filmy vůbec nezajímá, natož pak o speciální kategorii dokumentů, tak to už je co říct.
Film V síti jsme zvládli zhlédnout v kině ještě těsně před jejich prvním uzavřením na jaře 2020. Doteď si pamatuji narvané kino a moje emoce během promítání snímku. Můžu říct, že film byl velmi emotivní a já jsem pociťoval taktéž obrovské emoce během sledování. Dokonce bych i řekl, že byl záměrně vytvořen, aby vzbuzoval emoce. Nicméně se můj zájem střídal se zvědavostí, úžasem, chvílemi pobavení a zároveň zoufalostí s až vyloženou nasraností nad tím, na co se to právě dívám a jací lidé s jakými trapnými a chlípnými kecy se tam objevují a nebo vůbec existují.
Dokument V síti zachycuje 3 dospělé herečky, které prošli castingem a které si tvůrci filmu Barbora Chalupová s Vítem Klusákem vybírali podle vzhledu, respektive podle dětských rysů, aby se herečky co nejvíce podobaly na dvanáctileté holky. Poté ve studiu postavili 3 dětské pokojíčky, nainstalovali kamery a mohlo se začít skypovat. Mohl začít tento experiment, při kterém se – jak samotný film hlásá – z lovců stávají lovení.
Podívejte se, ta moje nasranost nepramenila z toho, že bych viděl něco překvapivého, šokujícího anebo že bych byl tak naivní, že bych si myslel, že se něco takového na internetu neděje. Pramenila pouze a jenom z toho, že ten výběr chlípných a lascivních prasat vidíte na vlastní oči na velkém plátně.
I přesto, že je tohle téma těžké (či Těžké, chcete-li), tvůrci se snažili i o trochu odlehčení. U některých situací se člověk opravdu musel smát. Myslím, že to v tomto případě vůbec nebylo na škodu, natáčení muselo být složité a vyčerpávající pro všechny zúčastněné, ať už pro samotné tvůrce nebo herečky, tudíž každá chvíle pro zasmání určitě přišla vhod. Navíc, pokud je pro člověka něco těžké, dost často reaguje právě smíchem, aby ze sebe setřepal nějakou nepříjemnost. Takže ono pobavení nad některými situacemi bylo spíš ve stylu „zasměju se, abych aspoň trošičku zmírnil tento otřesný zážitek“.
Teď budu pro změnu zase chvíli odlehčovat já. Jako děcka jsme taky brouzdali po internetu všude možně. Nevěděli jsme, co nás tam čeká. Nikdo nám ani nevysvětloval, co nás tam může čekat. Ani nemohl, když to nikdo pořádně nevěděl. Nevěděl, protože v tu dobu byl pro všechny internet něco nového. Ano, už jsem asi taky starý. Anebo doba tak strašně zrychlená. Nebo je to obojí pravda. Každopádně jsme hledali, experimentovali, brouzdali a ano, taky jsme chodili na různé seznamky. Chodívali jsme tam ale za tím účelem, že jsme si z lidí dělali srandu. A pak ještě jedna důležitá věc. U toho kompu nás bylo třeba 3 a mívali jsme to jako dětskou večerní zábavu. Jdeme si s někým psát a budeme si z lidí dělat prdel. A ano, sem tam nám ten dickpick přicestoval taky. Ale když jste tam 3, máte z toho, jak říkám, srandu a nikterak vás to netraumatizuje. Nebo si to aspoň namlouvám. Nevím…
Co tím chci ale říct a kam tím mířím. Při představě, že malým dvanáctiletým holkám, které u toho počítače jsou samy a někdo jim posílá obnažené údy či na ně provádí manipulační nátlak, aby z nich vymámil nahé fotografie, tak se mi při této představě dělá nevolno. V návaznosti na tuto představu mě napadá ještě jedna velmi obskurní představa. Holka má třeba 20, přes 20 let a přes sociální sítě ji někteří inteligentní jedinci posílají nahé penisy. Nejenže to nikoho nezajímá, neskutečně to musí otravovat, ale při představě, že je na toto vlastně už třeba 8 let zvyklá…. K tomu asi není moc co dodávat…
A i kdybych připustil, že si na internet doopravdy nějaký dospělý pán jde popovídat a má tisíckrát bohulibé úmysly, vždy to zkrátka bude působit nedůvěryhodně a divně. Proč by si sakra dospělý chlápek šel na internet povídat s dvanáctiletýma holkama?
Já mám v tomto štěstí. Mně nikdo naštěstí dickpicky neposílá, nikdo na mě nevyvíjí nátlak, abych mu poslal mé nahé fotografie přes internet (co by tam taky kdo viděl, haha), nikdo mi neposílá žádnou pornografii (kromě té od Miloše), nikdo mi nepíše zprávy jako „ukaž kozy“. Pozor, to jsem napsal špatně. Chtěl jsem napsat spíš „ukaš kozy“. Což je trošku škoda, s kozama, anebo i s kosama bych zrovna neměl problém..
Teď ale zas opět vážně. Co se týče samotných predátorů, kteří se v dokumentu objevili, ale i neobjevili, většina z nich skončila s podmínkami, pouze jeden z nich – ten nejpopulárnější – dostal 2 roky. Nojo, ale co s nimi a co s tím? Napadá mě jediné slovo – edukace. A tím nemyslím jen děti, aby si na internetu dávali pozor. A pokud bychom jim vzali mobily a počítače, tak to nejenže nevyřešíme, ale dost možná zhoršíme. Lepší bude jít po příčině a edukovat už malé chlapce a dospívající chlapy a lidi obecně, aby z nich nebyli chlípná prasata.
Abych tento článek nějak završil, spoustu lidí tehdy v komentářích psalo, jakmile se dozvěděli, o čem tento dokument bude, že na toto nemají žaludek a nebudou a nehodlají a nepotřebují se na to dívat. Já si naopak myslím, že je dobře, že dokument vznikl, je dobře, že se na tohle téma otevřela diskuze a začalo se o tom mluvit. Tedy nejen mluvit, začalo se i něco dít, vždyť pár trestů padlo. Tento dokument je tudíž právě proto třeba vidět. Naopak by to měla být povinnost vůbec to chtít vidět. Zvlášť, pokud máte anebo hodláte mít děcka…