Hned ráno slavnostně rozvážím rest ve Sviadnově, odložený nadvakrát. Po cestě se dozvídám, že je třeba zajet ještě do jedné firmy v Ostravě a na zpáteční cestě do Nového Jičína, ale pak už chvátám zpět na firmu, protože vím, že mám být poslán rozvézt minerálky na tři Správy železnic. A že je to delší trasa. Konkrétně Vsetín, Horní Lideč a Nedakonice. Přesně v tomto pořadí.
Na Správách železnic bývají nejčastěji do 14 hodin. Vsetín a Horní Lideč budu stíhat krásně, avšak u Nedakonic si nejsem jist i přesto, že pán tam bývá dokonce do 14:30. Nicméně od šéfky se dozvídám, že na mě pán počká do té doby, dokud prostě nepřijedu. Do ruky mi dává domácí pálenku hruškovice. To mám prý na cestu, protože řidič má prý být veselý. Cvaknu si a vyjíždím. Ovocný destilát je samozřejmě určen pro pána, ať mu jej předám, že to má za to čekání, kdybych náhodou dorazil později. Tož tak aspoň že tak když už nic jiného.
Předala mi tedy flašku a papír, na kterém bylo orientačně napsáno, do kolika kde jsou a v kolik hodin tam asi tak budu. A to mě na tom zaujalo. Ze Vsetína do Horní Lidče je to zhruba 25 minut. Už si přesně nepamatuji, v kolik hodin jsem vyjížděl z firmy, v kolik hodin ze Vsetína a taky jaké časové údaje mi šéfka na ten zatracený papírek napsala. Ale jen pro představu…
Ve Vsetíně budete v 13:00, v Horní Lidči v 13:30, v Nedakonicích v 14:30. Ideální představa. Ideální představa až na to, že nebere v potaz dalších milion faktorů, které mohou nastat. Ano, ono to tak opravdu zhruba vychází, ale to byste se nemohli v těch místech zdržovat a nic byste tam nemohli vyřizovat. Možná tak se na té Správě železnic zastavit, pozdravit a jet dál. A nebo ani to ne a jen to město projet. Se zdviženým prostředníkem. Dávám sbohem městu, ve známém gestu. Zkrátka a dobře, šéfka jaksi nebere v potaz to, že se něco může po cestě stát. Cokoli.
Nebere v potaz dopravní situaci, která může být všelijaká a nějakým způsobem Vás zdržet. Nebere v potaz to, že na každé Správě železnic se musíte zastavit a tu paletu s minerálkami, kterou tam vezete, musíte složit. A jelikož v 99,9% případů na Správách železnic nemají vysokozdvižný vozík, který by to urychlil, skládáte tu paletu v drtivé většině případů ručně. Takže se tam zdržíte 20-30 minut. Až poté můžete pokračovat dál. Jóó nedělat nic z toho, tak pak ty časy krásně vycházejí. Jenže ono je třeba počítat s dostatečnou časovou rezervou. Možná si představuje, že tam přijedu, paleta se sama za minutu vyhodí a já můžu vesele pokračovat dál. Opět se zdviženým prostředníkem. A nebo ještě lépe, abych tam byl dřív než říká její orientačně napsaný časový údaj na zpropadeném kusu papíru.
Do Nedakonic přijíždím před třetí hodinou a překvapuji sám sebe. Na to všechno, dobrý čas. Vyskládáme paletu minerálek, předávám hruškovici za přešlapování před branou a odjíždím zpět. Po cestě mi cinkne sms od šéfky. Píše, že ať se nemusím vracet na firmu, mám si auto nechat u sebe a ráno s ním přijet. Co je to zas za nesmysl? Za prvé, já nemám k dispozici tak velké parkoviště na tak velké auto. Nebo takhle, ono by se tady vešlo, ale proč bych to dělal? Neexistuje jediný racionální důvod, proč bych si měl u sebe nechat firemní auto a své nechat na firmě.
Za druhé, jak může vědět, že třeba své auto na něco nepotřebuji? Jestli nepotřebuji někam ještě soukromě odjet? Jestli si třeba nepotřebuji nakoupit? Cokoliv. A jsme znova u toho organizování mého osobního času. V tomto případě jakéhosi nesmyslného návrhu, který, kdybych na něj přistoupil, přímo ovlivní můj osobní čas. Prostě neexistuje. A za třetí jsem se s autem vracel zpět po dálnici, ze které sjíždím kousek od firmy, tudíž nechávat si firemní auto a jet s ním domů by ve výsledku byla ještě zajížďka. Já bych Vám jednoducho poradil – zbytečně nekombinujte, nevymýšlejte hovadiny, nekomplikujte to a nedělejte to složitější. Aneb proč to dělat jednoduše, když to jde složitě…
Už delší dobu pozoruji, jak to ve firmě (ne)funguje. Tento nesmyslný návrh byl pro mě podnětem, abych ji na to odepsal, že prostě ne, že se vracím na firmu, beru si své auto a navíc, že jako zaměstnanci chceme, aby si na nás udělala čas, protože chceme probrat nějaké věci. Napsala, že zítra v 6:30 můžeme. Jakmile se vrátím domů, ten den večer si připravuji podklady…