Krásně navážu na páteční den a telefonní hovor, který jsem se šéfovou vedl o půl druhé odpoledne, kdy jsem ji líčil, jaká je nastalá situace. Kromě pracovních věcí jsem totiž ještě musel připomenout i malou vsuvku ohledně mé pondělní návštěvy lékaře. Flashback.
„To nevadí, to nevadí, tak v pondělí, jak přijdete ráno…“
„No ráno mám ještě alergologii, takže přijdu o něco později,“ odpovídám.
„Na kdy to máte?“
„Jsem objednán na 7:20 na krev.“
Do teď ještě v pohodě. Po tomto už to dále pokračuje způsobem, jakým by dozajista nemělo. Začala mi říkat, ať už tedy k tomu doktorovi jdu na šest hodin. Já oponuji, že jsem objednán na 7:20. Zároveň moc dobře vím, že stejně tak má alergologie otevřeno právě od 7:20. A ona zase, běžte už na šest, já když jdu na krev, tak chodím na šest a sestra tam už určitě bude. Jo to bude, ale jen když jdete ke svému praktickému lékaři. Specialista to má trošku jinak. Odpovídám, že jsem objednán na čas a nějak jsme hovor ukončili. Dále jsem si myslel své. A co si o tom asi tak myslet? Asi to, že nepůjdete k lékaři na 6, když ordinační doba je od 7:20 a já jsem přesně na tento čas objednán. Docela logické, ale zdá se, že pro některé lidi i přesto docela těžký hlavolam. Navíc, informaci o lékaři jsem jí oznamoval s víc než týdenním předstihem. Pokud bylo zapomenuto, není můj problém.
Ten největší problém je ale to, jak si vůbec někdo může dovolit Vám organizovat Váš čas. Zvlášť, když na lékaře máte nárok. Nebo se o to minimálně pokoušet Vám ho nějakým způsobem řídit. Je to v podstatě jedno, protože obě varianty jsou stejně ďábelské. Váš čas, Vaši návštěvu u lékaře ani nic Vám nikdo nemůže organizovat. To snad víte nejlépe Vy ne? Pak si člověk sám pro sebe říká, že pro příště by mi třeba mohla zorganizovat, kdy si mám zajít třeba nakoupit nebo kdy a v kolik hodin mám jít s kým na pivo. Příště se půjdu dovolit, jestli můžu jít na záchod…
A to jsem jí ještě nezapomněl to, že mě jednou od doktora opravdu vytáhla. Ale to je ještě jiný příběh…
V každém případě jsem si užil víkend a v pondělí jsem si šel krásně podle sebe přesně na 7:20 na alergologii na odběry. Skutečnost byla taková, že za deset minut jsem byl venku a něco po osmé hodině v práci, tudíž se žádné velké zdržení nekonalo.
Nojo, ale když přijedu do práce, auto už nikde. Nedočkavá šéfová nemůže chvíli počkat a tudíž odnikud splaší svého syna, kterého chce asi nějakým způsobem zaměstnat taky a pošle tedy rozvážet jeho. A já, jakožto zaměstnaný řidič, vesele plníme na firmě minerálky. Pořád nesmíme zapomenout na to, že stále mám nevyřízené resty v Ostravě a ve Sviadnově. A absolutně nemám tušení, jestli je stihnu, protože auto odjelo a nevíme, kdy se vrátí.
Vrací se kolem jedné hodiny odpolední. A jak víme z předchozího článku, ve Sviadnově jsou pouze do dvou, tudíž opět víte, že to nestihnete a firma, do které se mělo jet primárně, je odsunuta na další den. Už podruhé. Stihnete pouze tu Ostravu, ale taky jen s tím, že musíte volat, ať tam na Vás chvíli počkají. A když přijíždíte do firmy na fajront, taky už to není nic příjemného pro nikoho. Takto to zas a znova všechno dopadne kvůli tomu, že se nejdříve nejedou primární firmy. A o stálém restu v Karviné se snad ani nezmiňuji…