Dnes se připravuji, že povezu další minerálky na železnice. Nicméně je potřeba rozvážet i galony s vodou. No nic, šéfka splašila svého manžu, rozhodla mu, co pojede, tento ráno přijel, naložil a rozvezl, co mu bylo přiřknuto. Jak moc to manžovi čvachtalo nevím, ale je to nejspíš úplně jedno. Já si jel po svém. Opět a zase připomenu důležitou mantru za poslední týden. Má představa je, že volat a komunikovat se zákazníky bude má kolegyně, já rozvážím a logistika je naše společná věc, na které se budeme domlouvat společně. Jenže má kolegyně dnes nebyla v práci, ale byla ve škole, kterou se jala před časem studovat rovnoběžně s prací. A jak naschvál šéfka udělá to, že dělejte si to sám. Všechno sám znamená vytisknout papíry, nadepsat papíry, naložit auto, obvolat nějaké lidi na železnici, zdali tam vůbec jsou a budou mě očekávat a poté teprve vyjet.
Mám jakýsi pocit, že to bylo zase špatně pochopeno. Když jsem řekl, že si to chceme dělat sami, určitě jsem tím neměl na mysli to, že si vše budu dělat úplně sám. Že si budu dělat úplně sám TO, co vlastně vůbec není náplní mé práce. Že si to chceme dělat sami, tím jsem měl na mysli slovní spojení jménem dělba práce. Zkrátka, ačkoliv vůbec nechci křivdit, mně to přišlo jak naschvál, že když tam zrovna dnes není má kolegyně, tak to nechá vše na mně, ať se zdržím hned z rána a ať možná něco nestihnu a aby pak mohla říct, tak vidíte, chtěli jste si to dělat sami a pak nestíháte. Ačkoliv to, že by člověk nestíhal, by samozřejmě bylo úplně, ale úplně z jiného důvodu.
Druhá má spolupracovnice na středeční poradě zmiňovala, že by byla taky ráda, kdybychom se nějak srozumitelně domlouvali, přece jen by člověk rád věděl, kdy si může něco naplánovat, něco si osobně zařídit nebo si prostě jen zajít k holiči. A toho se šéfka zase chytla a zase si to pochopila podle sebe. Hned na další týden na středu naplánuje plnění PET, kdy máme přijít na 12 a bude se plnit do večera. To není ten problém přijít na 12 a být tam do večera, problém je ten, přijít na 12 z důvodu, aby si má spolupracovnice mohla tedy milostivě v dopoledních hodinách zajít slavnostně k holiči a šéfka aby pak chodila a říkala, že jí umožnila si zajít k holiči. A to ještě neví, že kadeřnice mé spolupracovnice ve středečních dopoledních hodinách vůbec neordinuje. A už vůbec nemluvě o tom, že nemůže nikomu nic plánovat na konkrétní den, čímž v podstatě nepřímo určila, kdy si má někdo zajít k holiči nebo kamkoliv. Nemůže za žádnou cenu určovat vůbec nikomu, kdo si má kam a kdy zajít.
Takže ano, chci, abychom si to dělali sami, jenže šéfka si to vždycky pochopí podle sebe tak, jak se jí to hodí, překroutí to a pak to bude používat proti druhým. Na takovou manipulaci už jsem po předchozích životních zkušenostech dost háklivý. Shledávám zde bohužel z její strany méně racionality, než by člověk očekával. Je to vždy jen z extrému do extrému.
Zpět k dnešním rozvozům. Při dělání papírů šéfce říkám, proč není v systému zadaná každá jednotlivá adresa té konkrétní železnice, proč je tam nějaká defaultní pražská adresa. Já snad s těmi minerálkami jedu do Prahy nebo co? Ona prý, že to zdržuje, že to vytiskne, přepíše a je to. Což je dost nesmysl. Pravda je taková, že vás to zdrží akorát jednou na začátku, když tam člověk ty adresy zadává, pak už jenom tiskne a nemusí nic přepisovat. Určitě není rychlejší, když se s každým vytisknutým papírem musíte srát a každý jednotlivý papír musíte přepisovat, než když ho jen vytisknete. Ale to by někdo nesměl být zdechlý si s tím na začátku dát práci, aby ji v budoucnu měl ulehčenou. Jó pokud přijde objednávka na železnice jednou za uherský rok, tak to pak jo, ten jeden papír s vytisknutou defaultní adresou, kterou pak přepíšete na tu správnou už tolik nevadí. Jenže jsme v červnu a těch objednávek přišla velká vlna. Za těchto okolností to jó zdržuje fest. Ještě řekne, že nemáme žádného úředníka, který by to dělal. Pak odběhne pryč, aby se za minutu vrátila a prohlásila, že to tak později klidně můžeme udělat. No…. vzhledem k tomu, že už jsem dávno poznal, že se tady toho až moc nakecá, aniž by se to myslelo nějak vážně, tak Vám to z dovolením nebudu věřit. A ještě zmíní, že železnice se dělají asi 3 roky, takže za 3 roky nebyl nikdo schopný zadat pár adres do systému, tudíž se budou neustále přepisovat a bude se nadále dělat zbytečný chaos.
Ještě jí říkám, že není možné, aby se po těch dodacích listech tak kreslilo. A ona prý, že to jsou JEN železnice, že železnicím to nevadí. Že to je POUZE doklad pro fakturaci. AHA. Tak za prvé, ptala jste se? Jak to můžete vědět, že jim to nevadí? Já jí oponuji, že jeden pán s tím měl docela problém.
– Pane kolego, tohle mi chcete dát jako doklad?
– Ano pane kolego, takhle mi to počmárala šéfová a tento Vám dávám jako doklad. Jiný nemám a tudíž mi nic jiného ani nezbývá.
A za druhé, jak POUZE doklad pro fakturaci? Jakože to nějak snižuje jeho hodnotu? Proč by se tedy dával dodací list, kdyby to nebylo důležité? Ještě jí povídám, aby toho nebylo po ránu málo, že takový doklad je vizitka firmy. Já bych tam udělal kurva pořádky… A to nemluvě ještě o tom, že řekla, že jsou to JEN železnice, že jim to nevadí. Z čehož jsem vyvodil, jakoby to pro ni bylo něco špinavého a méněcenného. Cítil jsem z těchto slov jakýsi povýšenecký postoj, který se mi dosti nelíbí, což ještě znásobuje a potvrzuje ono prohlášení z minulého dne, kdy pronesla, ať ti zákazníci naštvaní klidně jsou, když jim nestihneme dovézt vodu. Jenže pokud nestíháme, tak pouze kvůli jejím nesmyslným rozhodnutím…