V prvé řadě jdu ráno do práce s tím, že se plní PET. Když dorazím, šéfka volá kolegyni nečekaně se změnou plánu, že já nejdříve něco odvezu a ona že dorazí v 9 se svým synem a ten pak pojede železnice. Kolegyně měla mobil na hlasitý odposlech z důvodu, aby mi ony instrukce od šéfové nemusela znova tlumočit, ať to tedy slyším rovnou taky. Šéfka říká instrukce a pak zahlásí: „…a Tomáš ať nemudruje a naloží se, včera odjel, bylo půl 8…“
Jóóó ať nemudruje. Tak za prvé, to, že s námi nemluví ona, ještě neznamená, že mezi sebou nemluví zaměstnanci. Je totiž třeba si předat informace mezi zaměstnanci, auto musíte v klidu naložit, zkontrolovat, jestli máte vše v pořádku, jestli jste na něco nezapomněli, jestli je naloženo to, co máte mít naloženo, aby objednávka byla v pohodě, naplánovat si cestu a vytisknout si papíry. Jenže nejen že vytisknout, vy musíte i ručně nadepsat adresy. Což je přesně ta věc, o které jsem jí říkal, proč není každá jednotlivá adresa té konkrétní železnice zavedena v systému viz minulý článek. Pak už se jenom tiskne. Néé, to je prý rychlejší. Hovno rychlejší, je to zdržení o dalších 20 minut. Každý jednotlivý papír přeškrtávat a psát všechno ručně.
Vzhledem k tomu, že ve firmě není žádná strategie a žádný plán, musí tedy tím tuplem probíhat komunikace a domluva mezi zaměstnanci. Oni (my) totiž ten plán a strategii aspoň mají. My svou práci děláme poctivě, nevím, zdali si představuje, že to tam prokecáme nebo co. A to nemluvě o tom, že jakožto řidič bych měl auto před každou jízdou zkontrolovat, jestli je v pořádku a jestli se s ním dá vůbec vyjet na silnici. Což samozřejmě neděláme, ale správně by se mělo. Tím chci především říct, že přijít na 6:30, všechno si připravit a vyjet po sedmé hodině nebo 7:20 je pořád dobrý čas. Co dobrý, výborný. Si nejspíš asi představuje, abych přišel na 6:30 a odjel 6:45 nebo co. Jóó, tak mi to všechno předchystejte, zařiďte, ať mi věci samy naskáčou do auta a můžu klidně okamžitě vyjet.
A v neposlední řadě by za mé/naše podněty měla být ráda, že se někdo o něco snaží, že se někdo snaží o nějaké zlepšení, a ne, že „ať nemudruje“. Já jí dám, že ať nemudruje. To by se Vám tak líbilo, aby člověk držel hubu a krok a na nic si nestěžoval. Naštěstí už ale nejsme v minulém režimu a tudíž, když se člověku něco nebude líbit, tak by se určitě měl ozvat. Má ve věcech bordel, člověk se pak snaží v tom bordelu a chaosu udělat aspoň nějaký pořádek a řád. Tudíž je pochopitelné, že to pak může i trvat. Ale naše vina to opravdu není, příčinu je třeba hledat někde jinde, tohle už jsou jen důsledky…
Pak se s námi baví, když venku svačíme. Říkám si pro sebe, tyjo že by o tom přemýšlela a chtěla by se s námi více bavit? Prdlačky. Bavila se s námi o dalším týdnu jenom proto, že tu onen týden nebude, protože bude na dovolené. Takže asi abychom to tady zvládli, nebo aby se asi něco nestalo nebo já nevím. Upřímně? Myslím si, že to bude šlapat daleko lépe, když tam nebude a bez zbytečného chaosu okolo. Bude totiž nějaký plán, do kterého nebude nikdo mluvit a vše bude uděláno a stihnuto… a taky že bylo.